<< 3.1.1 Biometereologické prostředí 3.1.3 Člověk a hmyz >>

3.1.2 Živočichové v přírodě

 

Živočichové v přírodě

M. Barták

Význam a postavení živočichů v přírodě

Příroda nemůže bez živočichů existovat (bez nich by nebyl efektivně recyklován N, i mineralizace by byla zpomalená, což by bránilo růstu rostlin, další role ve vytváření nespecifické obrany a to i proti fytoparazitům rostlin, udržování mikroorganismů v lag fázi, rovnováhy O2 v atmosféře, atd.).

Živočichové zaujímají pestré postavení v ekosystémech, u rostlin je postavení jednodušší: primární producenti.

Vzhledem k lidské činnosti rozlišujeme: užitkové, užitečné, indiferentní a škůdce. Problémy členění: je subjektivní (= objektivně v přírodě neexistuje, má vztah výhradně k ekonomické činnosti člověka). Vzhledem k člověku (pro mšici je slunéčko sedmitečné "škodlivý" predáto-

r ale pro člověka užitečný živočich), regionální rozdíly (babočka bodláková je u nás spíše užitečná - živí se kopřivami, v jihovýchodní Eropě škůdce - škůdce artyčoků), časový faktor: ptáci na jaře často hmyzožraví (tedy užiteční), v létě plodožraví (tedy škůdci), v zimě semenožraví. Ve vztahu k ontogenezi nebo pohlaví: motýl (housenka škůdce, dospělec opylovač), komár (larva čistí vody, samice vexátor - hematofág, samec neškodný), změna kultur (člověkem preferované druhy se mění a s nimi i škůdci), u parazitoidů vyšších řádů těžko odhadnout zda škodí či ne, u bioregulátorů problém: jedinci sice "škodí", ale populaci chrání před přemnožením.

Užitkoví živočichové poskytují přímý užitek (maso, mléko, kůže, med,...) Patří sem domestikáti (hospodářská zvířata, včela), ale i lovná zvěř a ptactvo. Přechod tvoří "nekonvenční hospodářská zvířata" (tj. normálně divoce žijící, ze sběru na chov se přechází tam, kde legislativa sběr neumožní: žáby, raci, hlemýždi).

Užiteční vykazují kladné interakce s činností člověka: půdotvorci (prvoci, chvostoskoci, žížaly, termiti), dále provádějí regulace populací mikroflory, roznášení (vektoři) mikroorganismů, fungují jako primární dekompozitoři (zejména N), fragmentují detritus, tvorba struktury půdy, aerace, makropóry (zvýší zasakování) aj., opylovači, bioregulátoři (predátoři, paraziti, parazitoidi), druhy hubící plevele, "zdravotní policie" aj.

Škůdci rostlin, skladů a domácností, živočichů, člověka (zdraví), vexátoři (trapiči), jedovatí živočichově (alergie aj.), mezihostitelé parazitů apod.

Indiferentní organismy nemají na ekonomickou činnost člověka vliv

Zoologická nomenklatura

v zásadě binomická (Linnaeus, X. vydání Systema naturae, 1758)

International Code of Zoological Nomencature (ICZN), schvaluje mezinárodní zoologický kongres, závazná norma pro všechny využívající vědecké zoologická názvosloví. Poslední platí od r. 1999 (české vydání 2003). Vztahují se na taxony skupiny čeledi, rodu a druhu. Příklad: Carabus (Carabus) cancellatus Linnaeus, 1758 (všechny mezery, čárky atd. významné).

2 kritéria: použitelnost (jméno musí být publikováno, datum uveřejnění není nutně to, co je v tiráži, autorství) a platnost (princip priority - platné jméno je to nejstarší z použitelných jmen).

Tvoření jmen (řecky, latinsky, libovolná kombinace písmen), shoda gramatického rodu, bez interpunkcí, diakritických znamének, speciálních znaků, závazné koncovky nadčeledi: -oidea, čeledi -idae, podčeledi -inae ke gramatickému kmeni.

Homonymie (pokud stejné jméno označuje 2 neb více taxonů, platné je nejstarší) a synonymie (syn., seznam za jmény apod.).

Jména vyšších taxonů než nadčeleď nepodléhají pravidlům.

Nomenklatura hospodářských zvířat

problematická záležitost, v podstatě 2 přístupy:

Systematika

Systém je účelová záležitost, vzniká dle (1) potřeb oboru (mohou se lišit u jednotlivých oborů, jiné u neontologie, jiné u paleontologie) a (2) dle filosofické koncepce systematiky (jiné u kladistů, jiné u numeriků, syntetických taxonomů, dnes zásadní změny způsobené invazí metod molekulární taxonomie - důraz jednostranně na podobnost genomu aj.).

Nelze zahrnout předky (to může být problém), řada zásadních skupin předků se nedochovala dodnes (a asi nikdy nebude možné otestovat jejich genetickou výbavu).

Princip monofyletických (alespoň) kmenů vedl k rozpadu mnoha dřívějších "kmenů" tzv. Opavského systému (9 kmenů) na více než 30.

Biologický druh

Objektivně existují jedinci, vyšší jednotky (populace, druh, čeleď, řád, kmen, atd.) lze definovat jen statisticky, jsou určeny konvencemi, jde o aproximace dané snahou o přehlednost. Starší definice: druh je vše, co je (nebo by mohlo být) plodně kižitelné naráží na problémy: jsou i mezidruhoví kříženci (a to i v přírodě), řada forem se množí nepohlavně a pohlavní proces často ani neznáme, jinde zase se kříží omezeně plodně (např. u turů jsou plodné jen samice mezidruhových hybridů a to ještě ne ze 100 %, samci jsou sterilní). Další definice: druh je reproduktivně izolován od jiných (extrém: moderní plemena hospodářských zvířat nebo čistokrevná plemena zvířecích společníků s reprodukcí plně pod kontrolou člověka by byla samostatnými druhy), přistup numerické taxonomie: druhy je to, jehož jedinci jsou si navzájem podobnější než mezi druhy (jde i o "podobnost" znaků biochemických, fyziologických, etologických, molekulárně biologických apod.), problém je ovšem s variabilitou. Problém poddruhu (geografická izolovanost).

Základy zoogeografie

Hlavní zoogeografické oblasti: 1. holarktická říše (palearktická a nearktická oblast), 2. neotropická, 3. orientální (neboli indomalajská), 4. etiopská (neboli afrotropická vč. madagaskarské podoblasti), 5. australská (vč. polynézské a havajské podoblasti).

Areál druhu, dynamické pojetí (geoelementy jsou klasifikovány podle současného rozšíření, genoelementy podle původního areálu). Druhy: endemické (jen na určitém místě), kosmopolitní (ve většině ze zoogeografických oblastí), cirkumboreální, cirkumtropické, disjunktní areály (rozdělené), např. boreomontánni (tajga plus hory), arktoalpinní (tundra plus alpinská pásma hor) apod. Antropogenně podmíněné změny areálů: introdukce, migrace synantropů (po velkých námořních plavbách po 15. století), změny dané změnami prostředí (sklady, celoročně vytápěné provozy, městské prostředí, skládky, dezertifikace, deforestace, skleníkový efekt).

Img. 3.1.2 - 1 :



<< 3.1.1 Biometereologické prostředí Top 3.1.3 Člověk a hmyz >>